Koncem roku 1867 se Jan Krouský zabýval myšlenkou zakoupit starý pivovar v Podkováni a přeměnit ho na velkolepou přádelnu. Na schůzi, kterou Krouský s přáteli, za tímto účelem svolal na Skalsko, se nečekaně dostavil také R. Thurn-Taxis s návrhem zřídit namísto přádelny na Strenickém potoce továrnu na cukr. Rolníci ovšem Taxisovi nedůvěřovali, neboť si již jednou slíbenou podporu stavby cukrovaru rozmyslel. Nakonec však došlo k dohodě a o založení závodu bylo definitivně rozhodnuto.
Nejvhodnějším místem pro zbudování závodu bylo zvoleno Dolní Cetno a 30. března 1868 byla svolána valná hromada akcionářů, které předsedal Thurn-Taxis, a kde byla podána zpráva o stavu příprav a předložen návrh stanov (jeho autorem byl Krouský). Na druhé valné hromadě byly stanovy jednohlasně schváleny. Akciový kapitál mělo tvořit 400 akcií po 400 zlatých, tj. 160.000 zlatých, ke správě závodu byl zvolen 24členný výbor, z něhož se poté volila sedmičlenná správní rada. Předsedou rady byl zvolen kníže Taxis, místopředsedou Jan Krouský, který se stal hlavní výkonnou silou nového závodu. Kromě návrhu stanov se také staral o nájem potřebného personálu, uzavírání smluv, finanční zajištění, obchodní korespondenci i osvětu mezi rolníky.
Protože náklady na stavbu činili takřka 230 tisíc zl., byl závod
hned od počátku zadlužen. První dva roky však byly přesto úspěšné,
neboť bylo dosaženo poměrně vysokého zisku (26,9 resp. 26,8 tis. zl.).
V druhém roce byla dokonce, přes protesty Krouského, vyplacena akcionářům
šestiprocentní dividenda. V dalším roce již podnik zisku nedosáhl,
zřejmě hlavně v důsledku použití nekvalitních domácích osiv a tím
zapříčiněným snížením výnosů. Thurn-Taxis kvůli svému úpadku
rezignoval na místo předsedy. Závod se ocitl v krizi.
Novým předsedou byl zvolen Jan Krouský. V následujících letech byla zavedena řada opatření, jež měla podnik ozdravit. Ve čtvrté kampani bylo sice dosaženo zisku, ale dluhy ve výši přes 200 tis. zl. nedávaly do budoucna mnoho nadějí. Z této doby se zachoval citát Jana Krouského, který dokazuje jednak zoufalou situaci závodu a zároveň i, co všechno do společného podniku vložil - Vám, ostatním členům správní rady je hej; vaše manželky jsou polovičnicemi statků; kdyby tedy k něčemu došlo, zůstane Vám aspoň jmění manželčino, ale moje majetkové poměry jsou jiné, a tak byl bych žebrákem. Nakonec, když už situace vypadala takřka beznadějně, usnesla se valná hromada, že akcionáři přenechají peníze za svou cukrovku v kampani 1872/73 v cukrovaru na 6% úrok do doby, než se poměry zlepší. Tím byla uhrazena část směnek, celkové zadlužení se samozřejmě nezměnilo, ale akcionáři byly dlužní sami sobě. Velmi dobré výsledky v následujících dvou letech pak hrozbu úpadku zcela zažehnaly.
Po založení cukrovaru vrátil se Krouský ke své staré myšlence na založení akciového pivovaru. Propagaci této myšlenky ve svém kraji věnoval nemalé úsilí a skutečně se mu podařilo založit společně se svými přáteli Josefem Vepříkem a Václavem Honzů spolek, jenž zakoupil budovu pivovaru v Podkováni patřící tehdy sovineckému panství. Také zde se stal Krouský předsedou správní rady. I tentokrát se však nepodařilo sehnat dostatečný kapitál, a tak náklady opět převýšili akciové jmění závodu. Krom toho se podnik potýkal s nepřízní osudu, když se v prvním roce vyměnili tři sládci, což se projevilo v kvalitě piva. Ke snížení zadluženosti závodu utvořili nakonec jeho zakladatelé věřitelský spolek, který poskytl pivovaru bezúročnou půjčku 45.000 zl. Tento příklad povzbudil i další akcionáře, kteří zapůjčili další peníze popř. dali svůj ječmen do sladovny na úvěr. Tím byl zachráněn i druhý akciový závod a jeho hospodářská situace se postupně zlepšovala.
V roce 1875 po svém jednohlasném zvolení za předsedu
cukrovaru,
zdráhal se Jan Krouský volbu přijmout, poukazujíc na své pracovní
vytížení (byl stále předsedou správní rady pivovaru) a postupující
zdravotní problémy. Nakonec však na naléhání všech
přítomných předsednictví přijal. V červenci 1876 však již z
důvodu "churavosti, s níž i ubývání síly tělesné v zápětí
kráčí" vzdal se svého úřadu v obou závodech. O necelé tři
měsíce později umírá.
Také v krajské hospodářské jednotě mladoboleslavské se Jan Krouský stal jednou z hlavních osobností. Již v roce 1851 byl zvolen jejím výborem a poté, co se v roce 1867 rozešla usiloval společně s dalšími (především A.Honsem a K.Mattušem) o její znovuobnovení. K němu posléze skutečně došlo a předsedou této obnovené jednoty se stal Karel Mattuš, jejím místopředsedou pak Jan Krouský, který zároveň působil v čele bělského odboru jednoty. Krouský se také zasloužil o připuštění českého jazyka k rokování, neboť původně se jednalo pouze německy. Napsal a vlastním nákladem nechal vytisknout výzvu rolníkům na Mladoboleslavsku, aby vstupovali do hospodářského spolku. V roce 1857 sepsal, přeložil z němčiny a vydal čtyři svazky "Pojednání hospodářsko-lesnického filiálního spolku Mlado-Boleslavského".
Na závěr už jen několik jednotlivostí. Krouský byl také předsedou dozorčí rady občanské záložny v Dolním Cetně, členem správní rady Společenského obchodu v Mladé Boleslavi a akcionářem mnoha dalších podniků. Svými články přispíval do Hospodářských novin či Pokroku hospodářského, působil také jako dopisovatel pro hospodářskou rubriku listu „Boleslavan“. Za zmínku stojí také továrna na sukno v Bělé pod Bezdězem, která se v roce 1873 dostala do velkých problémů a hrozil její krach. Jan Krouský byl opakovaně z různých stran žádán, aby se ujal této firmy a ozdravil ji, jak se to podařilo v předchozích případech. ...jen Vy se nutně musíte v čelo postavit, abychom tu bryndu, do níž i město Bělá i naše záložny uvedeny jsou, zase napravili - můžeme číst v dopise obchodníka Jíny Krouskému. Proč Krouský tyto žádosti odmítl není známo, ale lze předpokládat, že se tak stalo kvůli jeho pracovnímu vytížení a zdravotním potížím. Továrna na sukno zanedlouho skutečně zkrachovala.