Tuto část lze jen těžko začít někým jiným.
Vinařický je osobností dnes již takřka zapomenutou ovšem ve své době
to byl muž s obrovskou autoritou i básnickým nadáním, o kterém svědčí
především jeho překlady Homéra a Ovidia či dnes již zlidovělé básničky
pro děti (např. Ivánku náš...).
S J.Krouským se seznámil po svém příchodu na Kováň, kde působil jako farář
od roku 1833. Často ho pak zval k sobě na faru, kde se scházeli jeho četní přátelé. Krásné to bývaly na faře kovanské časy, píše
Jan Šafránek, kde o poměrech literárních tak živě se hovořívalo...
Vzpomínajíť časů těch s myslí vroucí Čelakovský i Chmelenský ve
vzájemných dopisech svých, nejednou pak zvěčnělí velikáni: Palacký,
Purkyně i Šafařík, kteří na Kováni a v Katusicích s rodinami dlívali,
dotýkali se jich v přátelských hovorech a listech. Právě tyto schůzky měli
rozhodující vliv na J.Krouského a získaly jej na stranu zastánců národních
zájmů. Zde se také seznámil se svou budoucí manželkou, mladší
sestrou Vinařického, Aloisií (jejich sňatku požehnal sám Vinařický
roku 1843). Krouský se svým švagrem se stali hlavními organizátory
vlasteneckých besed v Mladé Boleslavi, národní slavnosti v Kosmonosích
či prvního českého bálu v Mladé Boleslavi. V roce 1848 byl Vinařický zvolen
poslancem říšského sněmu. Mandátu se však hned následující rok
vzdal (31.12.1849) a začátkem roku 1849 odchází na místo děkana do Týna
nad Labem. V roce 1855 byl jmenován vikářem na Soběslavsku
a roku 1859 zvolen kanovníkem kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
I po svém odchodu z Katusic zůstal Krouského blízkým
přítelem
o čemž svědčí jejich bohatá korespondence.
Václav Bolemír Nebeský (18.srpen 1818 Nový Dvůr u Mělníka – 18. srpen 1882 Praha)
Nebeský
- redaktor, žurnalista, básník, literární historik - byl jedním z
nejbližších přátel Krouského. Poznali se spolu již v mladém věku,
zřejmě v roce 1839, a společně podnikli několik cest. Desítky
dopisů, které si vyměnili v letech 1840 - 1849, líčí Nebeského zážitky
z pobytu ve Vídni, probouzení české kultury na Boleslavsku i události
let 1848/49. V Nebeského korespondenci se střídají listy humorné a
nadšené s dopisy plnými smutku a rezignace. Mezi ty první se řadí i
následující ukázka z května 1848, která mj. ukazuje, že se Krouský
dobře znal i s Františkem Palackým: Honzo!
- Stala se ti hrozná čest. Včera se jednalo v Národním výboru, aby
byla do Vídně poslána deputace pro mladé arcikníže, našeho místokrále.
Štulc a Palacký ukrutně a hanebně Tebe chválili a žádali, aby Ty si
jel s deputací jakož repraesentant chámů a slamotrusů. Já si arci
myslil: Honza je osel, neřekl jsem to ale. Tak vidíš, hovado, jakou čest
ti dělá národní výbor... Vašek z Nebe. (Z příjezdu místokrále
však nakonec sešlo.) Nebeský také mnohokrát navštívil Katusice a
hodlal Krouskému věnovat sbírku svých básní, k jejich vydání však
nakonec nedošlo. Po roce 1849 vzájemná komunikace obou přátel postupně
ustává.
Josef Kajetán Tyl (4.února 1808 Kutná Hora - 10. srpna 1856 Plzeň)
S
Tylem se Krouský znal prostřednictvím Nebeského, který byl Tylovým
blízkým přítelem.V roce 1842 zval Krouský Nebeského a Tyla na posvícení
do Katusic, pozvání však odmítli (Můj sladký Všeslovane! - píše
Nebeský - Na posvícení nemůžu přijít, pan Tyl též ne. Děkuji
za pozvání...). V červnu 1845 píše Čejka Krouskému, že jej možná
s Tylem navštíví. Zda k tomu ovšem došlo není známo. Sám J.K.Tyl se na Krouského obrátil v únoru 1848
s žádostí o finanční podporu. Snad jste si všiml v některém časopise,
že chystám knihu pro lid? Je to "Vojta, chudý čeledín",
kniha jaké dosud nemáme. Nežli to pošlu do světa, musím dostati
patrona - a kdež bych měl hledati lepšího, nežli jest katusický rolník?
Dovoltež tudy laskavě, abych toto své vzdělání vaším jménem přiozdobiti
a s malou dedikací k lidu našemu posl
ati směl.
Závěr tohoto dopisu je na obrázku vpravo (Ostatně se poroučím v
další přízeň Vaši a trvám navždy v úctě Vašich zásluh o naši národnost a píšu se s radostí Vaším upřímným
ctitelem Jos. Kaj. Tyl). Tuto dedikaci J.Krouský
přijal a kniha posléze skutečně vyšla s věnováním - Milému příteli
Janovi Krouskému slovútnému rolníkovi v Katusicích, na důkaz úcty
své připisuje J.K.Tyl. Na Krouského se Tyl obrátil později ještě
jednou. V září 1854 ho žádá o podporu, aby mohl sestavit vlastní
divadelní společnost. ...Jistá osoba nabízí mi totiž koncesi
svou, a já bych rád této příležitosti ku zřízení nové
společnosti použil, jelikož jsa pánem jejím a netoliko režisérem
jako nyní, mohl bych rázněji působiti a snad i mou existenci poněkud
upevniti a zlepšiti. ... Není-li tedy vyplnění mé snažné prosby, ctěný
příteli, v tuto chvíli u Vás naprosto nemožné: račte mne vyslyšeti...
Jaká byla Krouského odpověď není známo. Jisté je, že Tyl
divadelní koncesi nezískal. Dle jeho životopisce J.L.Turnovského obdržel
J.K.Tyl příspěvek Krouského v dopise zaslaném jeho švagrem K.A.Vinařickým,
což těsně před svou smrtí potvrdil Tyl svým přátelům.
František Ladislav Rieger (10.prosince 1818 Semily - 3.března 1903 Praha)
Přátelství
s Riegerem se datuje již od roku
1843, tehdy byl ovšem Rieger ještě studentem práv (19.června 1847 byl
we weliké síni Karolinské za doktora weškerých práw weřejně powýšen,
jak stojí v tištěném pozvání zaslaném do Katusic). Zřejmě v roce
1844 navštívil pak Rieger společně s polským spisovatelem Edmundem
Chojeckým Krouského v Katusicích. Tuto událost sám zaznamenal v
roce 1877 do památní knihy Katusické obce, když sem zavítal na svatbu
dcery Krouského Aloisie s Čeňkem Heverou. V roce 1848, kdy Krouský
kandidoval do říšského sněmu, podpořil Rieger zřejmě jeho
protikandidáta hraběte Dejma, který byl také nakonec zvolen. O událostech
v roce 1848 se zmiňuji podrobněji v kapitole "Politická činnost".
Poté co byl roku 1861 Krouský zvolen do zemského sněmu, staly se jeho
styky s Riegerem častější o čemž svědčí mimo jiné několik
zachovaných dopisů týkajících se především politických a sněmovních
záležitostí. Vzájemnou spolupráci obou mužů ukončila až smrt
Krouského v roce 1876. Když byl pak o dva roky později postaven Janu
Krouskému pomník na katusické návsi, zaslal Rieger, který se nemohl
odhalení pomníku osobně zúčastnit dopis, jenž nejlépe vypovídá o
jejich přátelství. Píše se v něm: Oslavenec Váš byl prostřednictvím
Vinařického již z prvních dob národního probuzení našeho přítelem
mým; již jako student navštívil jsem jej jednou s polským
spisovatelem Chojeckým; kterýž později, co dramaturg francouzský, pod
jménem Charles Edmond proslul, jsa bibliotékářem francouzského senátu.
Tehdáž bylo nás vlastenců probudilých ještě málo, takže jsme se
vespolek všichni takřka znali. Ale již tehdá ukazoval jsem příchozímu
Slovanu s jakousi hrdostí na mladého rolníka Krouského, co důkaz,
kterak rolnictvo české vzdělaností svou zvedati se počíná. Později
byl mi Krouský po mnohá léta milým přítelem a kolegou při pracích
a poradách sněmovních, při nichž jevil vždy úsudek zdravý,
praktický, povahu vzornou a vlastenectví nade vši pochybnost vznešené.
Přátelský poměr můj k rodině a příbuzenstvu oslavence činí mi
oslavu jeho zvláště milou. Tolik František Ladislav Rieger.
Božena Němcová (5.února 1820 Vídeň - 20. ledna 1862 Praha)
Přiznám se, že Boženu Němcovou jsem zařadil spíš jako takovou malou perličku. Z korespondence vyplývá, že se vzájemně znali, avšak informace jsou jen velmi kusé. S Němcovou se Krouský mohl seznámit prostřednictvím Nebeského, který, jak známo, tuto spisovatelku velmi obdivoval a u Němců pobýval nebo prostřednictvím svého dalšího přítele Dr.Čejky. V prosinci 1843 uklidňuje Krouský Nebeského v dopise do Vídně ohledně nemoci B.Němcové: ...S panem Němcem jsem též mluvil, nechá Vás pozdravovat. Jeho paní je něco snad málo nemocna, nestrachujte se. 23.prosince 1846 píše Čejka v dopise Krouskému: Němcová se ptává, co děláte. Já říkám obyčejně že převýborně, a nelhu, viďte. O týden později (31.prosince) odpovídá Krouský Čejkovi: Vyřiďte paní Němcové mou zvláštní úctu a doložte, že ji za její články vzdávám mé srdečné díky. Ta drahá paní, ta mně tak píše z duše. Její Báchorky jsou tuze oblíbeny, já je alespoň musím nejvíce z mých kněh lidu půjčovat. Jak vidno byly známosti katusického sedláka skutečně obdivuhodné.
Tolik tedy ke Krouského přátelům a známým. Ve skutečnosti se mezi jeho přátele a spolupracovníky řadilo mnoho dalších osobností kulturního, politického či hospodářského života. Jejich podrobnější přehled by však zabral více místa než by tyto stránky snesly, takže pouze namátkou uvádím několik jmen: politik Karel Sladkovský, spisovatel Karel Lambl, politik a starosta Mladé Boleslavi Karel Mattuš, spisovatel František Cyril Kampelík, nakladatel František Šimáček, spisovatelé Prokop Chocholoušek, Josef Čejka, slavista Pavel Josef Šafařík, historik František Palacký atd.