Jan Nepomuk Krouský se narodil 14. února 1814 v Katusicích na Mladoboleslavsku. Jeho otec sedlák Jan Krouský byl rychtářem, matka Kateřina rozená Zoufalá pocházela z nedaleké Krásné Vsi.
Navštěvoval nejprve místní
školu a ve třinácti letech nastoupil do klášterní školy v Bělé
pod Bezdězem. Mezi jeho zájmy patřila především literatura, učil se
hře na housle a na piano. Kromě studia v Bělé, kde strávil
zřejmě tři roky, nezískal Jan Krouský žádné další vzdělání,
což ovšem nahrazoval především četbou, tehdy se rozvíjející české
literatury, cestováním a později také stykem s předními
osobnostmi své doby.
Největší vliv na Jana Krouského měl nepochybně Karel Alois Vinařický, farář a spisovatel, který od roku 1833 působil v nedaleké Kováni. Právě u Vinařického se tehdy scházela společnost zvláště vybraná – jen namátkou několik jmen: F.L.Čelakovský, J.K.Chmelenský, F.Palacký, P.J.Šafařík, J.Jungmann, ale také Purkyně, Neff, Frič, Kodym a mnozí další. Těchto schůzek na kováňské faře se účastnil i Jan Krouský.
V roce 1839 (tj. ve svých 25 letech) se přihlásil za člena Matice české a jako první sedlák také za člena Musea království českého.
V roce 1843 se Jan Krouský zasnoubil s mladší sestrou Vinařického Aloisií. Z jejich manželství se narodilo šest dětí: Josef, Antonie, Karel, Aloisie, Marie a Ladislav. Poslední dvě děti však v útlém věku zemřeli.
Kromě Vinařického a jeho přátel se Krouský spřátelil (zřejmě v roce 1839 nebo 1840) také s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským v té době studentem medicíny v Praze, později redaktorem časopisu Česká včela, tajemníkem společnosti českého musea a Matice české, který se stal jedním z jeho nejbližších přátel. Prostřednictvím Nebeského se Jan Krouský seznámil s dalšími vlastenci, mj. s Dr. Čejkou a J.K.Tylem.
Počátkem čtyřicátých let začíná Krouský přispívat svými články do českých novin, jeho příspěvky vyšly v Pražských novinách, Národních novinách, České včele (za redakce K.H.Borovského) či Tylových Květech. V roce 1846 posílá J.F.Šumavskému 50 zlatých na vydání jeho německo-českého slovníku. O dva roky později financuje vydání knížky J.K.Tyla „Vojta, chudý čeledín“, kterou mu Tyl dedikoval. V srpnu 1850 posílá 20 zlatých na Slovensko Janu Palárikovi ve prospěch spolku pro vydávání školních knih. Jan Krouský také zřejmě pomáhal roku 1843 s vydáváním díla Karla Hynka Máchy, jež skončilo velkou ztrátou. Opomenout nelze jeho podporu V.B.Nebeského, básníka Prokopa Chocholouška či překladatele a básníka Josefa Jaroslava Kaliny.
O pražských událostech roku 1848 byl Jan Krouský informován velice podrobně Nebeským, který mu již dvanáctého března píše o schůzi ve Svatováclavských lázních (ta se uskutečnila 11.3.) a v dalších týdnech pravidelně posílá dopisy s nejnovějšími zprávami z Prahy. Po udělení konstituce a povolení svobodného volebního řádu do sněmu přednesl Jan Krouský v Mladé Boleslavi řeč, jež měla povzbudit občany, a začínala slovy: Pánové a bratři! Lidé prý se scházejí a ne hory – dobře; ale zdali by pak nebylo bývalo ještě před krátkým časem možněji horám spíše sejíti se než lidu?…
V červnu 1848 byl pak Jan Krouský zvolen ve svých 34 letech do zemského sněmu a zúčastnil se deputace obyvatel Boleslavského a Bydžovského kraje k prezidentu zemské vlády hraběti L.Thunovi a knížeti Windischgrätzovi.
22.července se sešel říšský
sněm ve Vídni a 22.listopadu v Kroměříži. Na sněm se odebrali
i Nebeský s Vinařickým, kteří pak ve svých dopisech do Katusic
podávali zprávy o průběhu jednání. Krouský se posléze ucházel o
poslanecký mandát na říšském sněmu uvolněný po odchodu Vinařického.
Nakonec však byl za okres mladoboleslavský zvolen hrabě Dejm, jenže hned 7.března byl
sněm rozpuštěn. Tím skončil čas všeobecných nadějí a začala
doba jíž dnes obvykle nazýváme Bachovým absolutismem.
Čeští liberálové jsou postupně umlčeni – Palacký se stahuje do ústraní, Rieger odcestuje do ciziny a Havlíček prohrává svůj boj s c.k. mašinérií. Jan Krouský neustává ani teď ve své činnosti pouze se obrací novým směrem, a to k otázkám obecním a národohospodářským.
Ve své obci iniciuje zbudování nového chrámu Páně, poté, co starý po zásahu bleskem vyhořel, stavbu silnic k okolním vsím i stavbu nové školy. Zakládá obecní knihovnu a věnuje jí do začátků několik desítek vlastních knih a časopisů, pořádá besedy, zřizuje pamětní knihu Katusickou. Roku 1864 se stává starostou obce.
1851 byl zvolen výborem krajské hospodářské jednoty, kde se mimo jiné zasadil o to, aby jednání mohla aspoň z části probíhat v českém jazyce. Napsal a vlastním nákladem vydal roku 1857 výzvu mladoboleslavským rolníkům, aby přistupovali k hospodářskému spolku. Když se pak krajská hospodářská jednota rozešla, usiloval spolu s A.Honsem z Nemyslovic a Dr. K.Mattušem o její obnovení a poté, co k němu skutečně došlo, byl jmenován jejím místopředsedou (v roce 1867).
Společně s knížetem Rudolfem Thurn-Taxisem stál v roce 1868 u zrodu továrny na cukr v Dolním Cetně, což je obec nedaleko Mladé Boleslavi. Začátky činnosti spolkového cukrovaru byly velmi krušné, nakonec se však podařilo vedení závodu v čele s Krouským (který tuto funkci převzal po odstoupení R.Taxise) situaci konsolidovat.
Z iniciativy Krouského byla také zakoupena stará budova pivovaru v Podkováni a založena akciová společnost k jeho provozování. Pivovar zahájil činnost 4.února 1872, avšak počátky byly obdobné, jako v případě cukrovaru. Podniku se nedařilo a značně se zadlužil. Nakonec však členové správní rady rozhodli o půjčce, kterou vlastnímu závodu poskytnou a poté, co se k nim přidali někteří další akcionáři, se podařilo závod zachránit. Také zde působil Jan Krouský jako předseda správní rady.
Vraťme se však ještě několik let nazpátek. V roce 1861 byl Jan Krouský zvolen jednohlasně do zemského sněmu za okres Bělský, Mladoboleslavský a Mnichovohradišťský. O čtyři roky později 22.dubna 1865 byl pak zvolen prvním starostou okresu Bělského. Volba však nebyla ministerstvem uznána. Při opakovaných volbách byl Jan Krouský zvolen znovu, avšak ani napodruhé nebyl ve své funkci potvrzen. Nakonec musel být zvolen jiný kandidát (J.Jíra z Týna) a Krouský se stal pouze členem okresního výboru.V letech 1868 a 1870 byl jedním z hlavních organizátorů mohutných táborů lidu v Bělé pod Bezdězem, kde se sešlo dle dobových zpráv přes 10 tisíc účastníků.
31.května 1876 se Jan Krouský, zřejmě již nemocen, zúčastnil pohřbu Františka Palackého a hned v červenci téhož roku rezignoval na předsednický úřad v obou akciových závodech. Plicní choroba, která ho pronásledovala už v předchozích letech, vypukla naplno. Dne 4.října 1876 Jan Nepomuk Krouský umírá.